Římská domácí kuchyně

20. prosince 2011 v 1:27 | SPQR
Salsiccia di Mora Romagnola con erbe di campo
"Mletý buřtík z Románské tmavovlásky s polními bylinami"

Zní to děsně, já vím, ale je to trochu jinak. Buřtík to není, je to spíše exkluzivní klobáska z mletého (sekaného) masa, jak moc hrubé kousky masa, to je na vás, dobrý řezník má na výběr. Mora je sice tradiční italská tmavovláska, to jo, ale v tomto případě se myslí tmavosrstá, což jsou sice i mnohé Italky :-), ale opravdu budeme dnes psát o čuníkovi, tedy prasnici. Romagnola se překládává jako Románská, ale není tím myšleno původem z Říma, ale z východní části kraje Emilia Romagna. Čuník tohoto veselého jména daleko v historii osídlil dnes jeden z nejbohatších italských regionů, opticky nad Toskánskem - Emilia Romagna, nářečím Emélia-Rumâgna a hned si získal srdce místního obyvatelstva. Přiznávám, moje má již roky…


Dnes jsem trošku brouzdal nejbližším trhem s krásnou zeleninou roztodivných jmen, ovocem (abych nezapomněl, koupil jsem pohádková granátová jablka velikosti grepů a citrón velikosti fotbalového míče), čerstvými rybami, ale i pečivem a domácími sýry, šunkami… nejraději bych popsal každý kousek zvláště! Vlastně, brouzdám tamtudy téměř denně. Je to takový malý každodenní rituál, come prendere un buon caffé. U jednoho stánku-pultu jsem neopatrně přibrzdil a už jsem byl lapen: dobrý den, copak si koupíš? Co potřebuješ, co ti nabídnu? Udělám ti dobrou slevu (ceny již tak byly velmi zajímavé), povídej, co budeš vařit.
Jsou momenty, kdy neumím říci "ne". Vybral jsem si pytlík zelených fazolek, babička za pultem ožila a… já nakoupil malé placaté cibulky - cipolline borettane - již loupané (ideální na gril, také jsou z nich úchvatné jednohubky s ančovičkami, olivami, sýrem či horským špekem) a pár prvních sicilských pomerančů. Babi přitom pořád škubala z několika hromad různých bylin - řeklo by se tráva, a vytvářela pytlíky, kde bylo od všeho něco. Chystám se na pult položit 3 Eura, když tu římská stařenka zpozoruje, že na její trhací činnosti mohu nechat oči. Chceš, zeptá se. A co s tím budu dělat, odvětím. A to jsem zase neměl. Anebo měl, však vím, co bude následovat a vlastně mě to i baví :-)
Dostalo se mi okamžitě několika receptů. Přidaly se i další dvě nakupující tety, jedna prodavačka vína od vedlejšího pultíku (i to jsem nakonec zakoupil), a ta snad nejstarší na mě dokonce spiklenecky mrkla, prý abych přidal trochu vínka k olivovému oleji, až budu trávu na pánvičce "opékat". Nakonec se shodly, že nejlepší bude vedle u řezníka koupit domácí klobásku a dát si klasickou římskou jednoduchou baštu: Salsiccia di Mora Romagnola con erbe di campo. Turisté se o podobných lahůdkách nikdy nic nemohou dovědět, pokud nejsou mega zvídaví, nevládnou italštinou a festovním zájmem o lokální gastronomii. A to je velká škoda.

Salsicciu miluju. Jednou (to bude už 15 let) jsem jich opékal na 150 během "pánské jízdy" před svatbou neapolského kolegy, a s letošním létem jsme se rozloučili na malé festě v našem domě u moře - a to je pane bašta - kdy jsme rozetřeli na krajíce italského bílého chleba vždy po jedné salsiccie, (na rozdíl od českých klobásek tyto salsiccie jsou syrové!) a poté je na grilu pokapané olivovým olejem z obou stran opekli. Sasliccia je něco jako česká (moravská) domácí klobáska, kdo je umí, je král a lidé si ho předcházejí. Je to domácí zlato.

A abych nezapomněl, dává se do nich koření, tedy zase byliny, nic sušeného. A třeba také celý pepř. A víte co, ony voní již za syrova :-)

Doma jsem se pustil do přípravy, celý česnek na olivovém oleji zasmahneme, pak přidáme naškubanou směs trávy, názvy znám jen italské: amaranto, cicoria, melisa, ortica, santoreggia, levistico, buonenrico, borragine, řekl bych takový De Lux výběr z lučního traviska a na prudším ohni párkrát otočíme. Na pánvičku poté cmrndneme trochu bílého vína, jednoduchého ne moc aromatického, ještě promícháme, trošku soli a pepře, a po chvilce sejmeme. Vedle na grilu, nebo pánvičce opečeme/ogrilujeme klobásku, je možné ji i podélně rozpůlit, lépe a rychleji se propeče. Na talíř poskládáme opečené lupeny a stonky, na vrch položíme klobásky a… na rychlý, voňavý oběd plný nádherných chutí italského venkova (a zde bych výsledek podtrhnul - jedná se opravdu o zvláště šťavnatou, aromatickou a ultrachutnou trávu), oběd v podstatě i zdravý, ale především prostý - jeho snad hlavní kouzlo - je zaděláno! Zbytek vínka k tomu, jinak to ani nejde.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lydie Lydie | 26. prosince 2011 v 20:31 | Reagovat

Vy tak barvitě píšete,že jsem dostala chuť na něco tak dobrého.U nás to není.V březnu se sice chystám do Iálie-ale neznám jazyk - také finance jsou omezené,takže si nic takového asi nekoupím.

2 SPQR SPQR | 26. prosince 2011 v 23:05 | Reagovat

Dobře jíst v Itálii, když víte kde a jak, není drahé, dokonce levnější, než v Praze. Určitě alespoň něco vyzkoušejte :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama