Slova z jeho římského náhrobku

19. prosince 2011 v 1:16 | SPQR
Ne, není to pro památku na Johna Keatse, ačkoli anglický romantismus je mi blízký, není to pro bláhové srovnávání nesrovnatelného, není to proto, že on dožil u Španělských schodů, kam v Římě s oblibou chodím, není tam nic symbolického ani napodobujícího, natož navazujícího. Důvod, proč jsem na tento blog umístil jako motto text, který si básník Keats nechal vytesat na náhrobek, je velmi prostý, prozaický a…


Vystihuje více, než cokoli jiného pomíjivost lidskou, nicotnost před i potom, co ze světa odejdeme. Není to nápis vyjadřující výjimečnost, ba naopak. Stvrzuje toliko platné, že většina z nás - až na potomky, nedoplacenou hypotéku a špinavé boty ve skříni na chatě - po sobě nezanechá ani otisk. Málokdo vzpomínku pevnou a jen někteří zemřou s tím, že jejich jméno bude vyslovováno i po jejich smrti. I proto mnou vypůjčené motto ke Keatsovi nesedí, ačkoli se tak někdy cítil a sám sebe tou měrou vnímal, jeho jméno nebylo napsáno do vody! Pamatuje se a Řím (nejen) s Keats-Shelley House je toho důkazem. Dobře tak, však přestože zemřel velmi mladý, dal světu krásnou poezii, inspiroval.

"Zde leží ten, jehož jméno bylo napsáno do vody."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama