Farmářský trh?

6. ledna 2012 v 14:11 | SPQR
V dětství jsme jezdívali na chalupu do Křivoklátských hvozdů. Moc rád na to vzpomínám. Každou sobotu ráno se pak zajíždělo do Berouna, kde byly na náměstí trhy. Dnes by se "honosně" řeklo farmářské. Prostě a jednoduše tak lidé z okolí - stačilo zaplatit poplatek, nemusel být dnešní ŽL, ani jiná povolení, prodávali přebytky ze zahrádek a domácí produkci. Živé zvířectvo, vajíčka, medy, houby, zeleninu, všemožné ovoce, květiny, koláče i preclíky, klobásy, ale i pletené ošatky a dřevěné výrobky, prostě vše, co na farmářské trhy patří. Každou sobotu od jara do podzimu. Bez jakéhokoli nádechu luxusu, nadstandardu či výjimečnosti. Berounské náměstí je velké, trh to býval opravdu na půl dne, jen ho projít. Pak přišla nová éra, pomalá likvidace zemědělců a drobných pěstitelů nesmyslným dovozem nekvalitních produktů - začalo to bramborem, přes česnek, po maso kuřecí i vepřové, konče cukrem, ačkoli jsme pár let před tím byli cukrovarnickou světovou velmocí! Aby toho nebylo málo - další rána. Evropská unie. Nejhorší zásah do stovky let budovaných struktur národního hospodářství. Najednou jsme se ocitli… bez všeho, co jsme uměli. Neprodukujeme. Akceptovali jsme nesmyslné normy EU, vylikvidovali prvoproducenty a zemědělství v podstatě jako celek. Dovážíme vše. Většinou levný sajrajt, v zemi původu nikdy ne první kategorie. V tom stavu se farmářský trh opravdu podobá nabídce předvánočních mandarinek v roce 1987.


Navštívil jsem mnohé farmářské trhy v Praze. Nakupuji tam, jsem-li v Čechách, ano. Ale opatrně. Jak patrno z šetření příslušných úřadů a institucí, notná část produktů není… od farmáře, ale z velkoobchodů, vybalená z nepotřebných zásob, či pěstovaná v rozporu s primárními zásadami domácí (drobné) výroby. Často se jedná dokonce o zeleninu z polského či čínského exportu, za českou pouze "statečně" označenou. Dostat na farmářském trhu párky z kostí, náhražky a kůží, to není žádné umění, ani rarita! Čeští trhovci umí.

Nedávno jsem četl, jak se z farmářských trhů stala móda. Věnují se jim lifestylové časopisy, mnohé hospodyňky je řadí k očekávaným událostem roku, existují dokonce psané "kuchařky z farmářských trhů". Stávají se předmětem diskusí mezi lidmi na ulici: "slyšeli jste, oni tam opravdu mají českou, čerstvou, voňavou a šťavnatou mrkev", a novináři informují, že… budou. Na náměstí J. z Poděbrad prý začnou již 29.1. S hrdostí to oznámil mluvčí třetí pražské radnice! Pojďme do fronty. Pak zase hurá na náplavku Rašínova nábřeží či na Karlínské náměstí. Koupíme si tam v kategorii téměř luxusního zboží to, co má být všude, to, co bývalo všude a to, co má stát pár babek. A nestojí. Prodejci na farmářských trzích, vědomi si jakési uměle vytvořené výjimečnosti, která je jim podsouvána především médii, natahují lid běžný, jak se dá.

Každému po zásluze, jak se říká. Chceme-li ze sebe dělat blbce, jsou z nás blbci dělaní. To, co má být dennodenní běžností na každém rohu, je bez záruky původu a s vysokou cenou k dostání jednou za čas na trzích typu "svátek lidu".

Dnes je v Itálii Befana, svátek Tříkrálový, psali jsme o něm v článku, jak se slaví Vánoce v Římě. Je to velký svátek a téměř vše je zavřené, lidé z města venku. Přesto jsem byl ráno na trhu (česky "farmářském"), aby bylo dnes co jíst :-). Je každý den v roce. Jsou jich po Římě stovky. Jen v mé čtvrti, tedy do pěti minut pěšky, mám tři. Nikdo si na nic nehraje. Ceny levnější než v jakémkoli supermarketu, vše JEN italské, často s popsáním, z které části země pochází. Od ryb a mořských potvor, přes pekařské výrobky, ranní či zralé sýry, přes masa nejvyšší kvality až po desítky stánků s ovocem a zeleninou. Úsměvy, ochota, za 2 eura oběd, zeleninu vám očistí a nakrájí, jak požadujete, vytvoří směsi na polévky, na rizoto…, vedle vám udělají bohatě plněné panino k svačině v hodnotě 20 Kč a s ochotou prodejce výběrových klenotů. To je standard. Nakupovat na trhu je tu potěšení po všech stránkách! Nikdo si nedovolí podvod, nebo lumpárnu, dojel by. A hospodyňky jsou tu až velmi citlivé, chtějí kvalitu za málo, chtějí servis, chtějí se cítit i tady tím, kdo je pánem situace.

I Itálii nikoho ani nenapadlo zničit zemědělství. Ano, bojuje se tu s globalizací a industrializací, ta ale ne vždy vítězí, ty gigantické a apokalyptické rozměry, které známe v Čech a Moravy, Itálii minuly. Italové si svých produktů váží a umí za ně bojovat. A pokud některou bitvu s EU prohrají - pak prohru stejně moc nerespektují. Díky bohu. I proto sem jezdí celý svět za produkty, o kterých si my můžeme nechat jen zdát. I kdybychom chtěli, úředník by nám vysvětlil, že naše touha být poctivým, malým a především tradici respektujícím zemědělcem, či producentem, je v rozporu s tímto nařízením, touto směrnicí, případně tamtím rozhodnutím Evropské unie. Proto před každým jedním zemědělcem - Čechem, Moravanem či Slezanem, který statečně bojuje a pěstuje či vyrábí, chová či peče... smekám!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lydie Lydie | 25. ledna 2012 v 14:11 | Reagovat

Vloni jsme byli v Palermu. Tamní trhy se nám moc líbily.
O farmářských trzích v Česku Ti nechci kazit iluze-někdo dost podvádí a prodává potraviny nejasného původu....

2 Lydie Lydie | 25. ledna 2012 v 14:21 | Reagovat

[1]:
Já jsem to napsala dost nešikovně-Ty vlastně o těch nepoctivých prodejcích víš....

3 Jan Jan | 8. února 2012 v 15:50 | Reagovat

Jezdím do Německa nebo beru přímo ze dvora. Sám si hlídám kvalitu. Narozdíl od Italů za výborné služby přiměřeně zaplatím. Obchod musí bavit oba.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama