Ne Koloseum, ale Circo Massimo

7. ledna 2012 v 12:57 | SPQR
V Koloseu, ačkoli je to velmi frekventovaná nepravda, nezemřela ani desetina křesťanů, co v Circo Massimo (Circus Maximus). Dnes na tom už asi nesejde, ale protože jsem na tomto zvláštním plácku roky dennodenně běhal, často jsem na to myslel, něco načetl, mnohé vyslechl… a popravdě si i jistá utrpení nevinných za frenetického jásotu čtvrt milionu Římanů vybavoval.

O poledních pauzách v kanceláři, které mi dávaly 2,5 hodiny volna, jsem přijížděl na malý plácek tam, kde v antice bývaly "garáže" pro závodní vozy a stáje pro jejich tahouny. Zaparkoval, převlékl se a… hodinu a půl běhal po trase tisíců velkých závodů, v místě neuvěřitelných námořních bitev, ale i zbytečných poprav a lidského honu na lidi. Měl jsem rád polední běhání v opravdovém horku a bez společnosti. Jak se říká, co tě nezabije, to tě posílí, nebo těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Také, že tak dlouho se chodí se džbánkem pro vodu, až se ucho utrhne. Na bojišti mi poté bývalo lehko, běhání mne (zatím) nezabilo, a později se opravdu ucho, tedy vazy utrhly. Přesto ještě dnes si občas na Circo Massimo jdu zaběhat. Vzpomínka na mládí :-) Nedávno jsem okolo něj dokonce běžel i krásný noční závod centrem Říma - Corsa Futurista. Je neuvěřitelné, že hrám a závodům, ale i radosti z bolesti jiných a nevýslovnému děsu se zde Římané oddávali po jeden tisíc let!



Mluvím o nejstarším a největším cirku ve starém Římě, slavném už za vlády etruských králů, kdy jen kousek pod ním, směrem k řece, se nacházel obchodní střed tehdejšího města. Kdo z vás Řím znáte, je to tam, kde dnes Bocca della Veritá. Později se vzdálenější kraj tohoto stadionu, tedy přesně na opačné straně, stal dokonce jedním z limitních rohů chráněného města. Circo najdete mezi Palatinem, v dávné historii obývanou starořímskou noblesní čtvrtí a Aventinem, čtvrtí pro "ty, kteří nejsou našeho původu, ale chtějí zde žít" - také čtvrtí pro čištění zbraní, neb do Říma nesměl vpochodovat legionář se zbraní od krve - a také čtvrtí s nádherným výhledem na město a kostelem Santa Sabina s dveřmi z olivovníku či cypřiše, které nesou první kříž v Římě do dveří vyrytý - a nakonec čtvrtí, ve které najdete ještě jiné dveře, ty s tajemným pohledem klíčovou dírkou. Ano, jsou to ony maltézské a vidíte nepřístupnou zahradou až na… nechte se překvapit a zajděte tam.

Jiný příběh říká, že první závody Consualie - tehdy se místo koní užívalo více oslů a mul - zorganizoval pro Sabiny, kteří žili právě v okolních kopcích, zakladatel města Romulus, aby je obalamutil a jeho mladí Římané tak mohli mezitím spáchat… slavný únos Sabinek. Ale to je úplně jiný příběh a pro nikoho dobře neskončil.

Stadion byl až 610 metrů dlouhý a přes 120 široký dole v drahách, celkem pak dosahoval dvou set metrů šíře, a byl o téměř deset metrů níže, než je jeho dnešní úroveň. Okolní tribuny a sloupoví pro stojící diváky pojaly více jak 300 000 zvědavců. Nebylo tomu tak hned, za svých tisíc let si prošel mnohými rekonstrukcemi a častým zvelebováním. Od dřevěné stavby, nad říčkou Marrana, aby se sedělo v suchu, přes kámen až po mramor, bronz a zlato. Ve své vrcholné slávě, kdy hry původním jménem Ludi Romani nebo Ludi circenses trvaly i sto dní, byl největším světovým monumentem marnosti, zábavy a utrpení.

Julius Cesar v roce 50 př.n.l. nechal circo zvětšit téměř do konečných rozměrů, císař Traian rozšířil kapacitu míst. Augustus sem nechal v roce 10 před Kristem dopravit čtyřiadvacetimetrový egyptský obelisk Ramsese II. (v 16.století byl přemístěn na Piazza del Popolo), a nechal postavit dvě svatyně na jednotlivých koncích středového násypu, které měly, upravené na návrh Constantina II. i praktický smysl - odpočítávaly jednotlivá kola do cíle závodů. Později na circo dorazil další obelisk, největší kdy postavený s 32 metry a osmdesáti centimetry. Dnes ho najdete na Piazza San Giovanni in Laterano.

Cirkus několikrát vyhořel, na jeho obrození se podíleli četní císařové, včetně Nera. Mramorová schodiště, sloupy i brány, lóže senátorů a grandiózní "pozorovatelna" císařů, stovky obřích soch po obvodu i na centrálním pahorku (spina), ale také precizní odvodnění celé plošiny směrem k Tibeře. Také důmyslná podzemní "skladiště"... pro křesťany, vhodné nebránící se oběti gladiátorů i šelem, ale i pro divou africkou zvěř, na kterou se zde po tisících konaly bájné lovy a hony. Jednou dokonce na dvacet slonů současně. Ti se ale natolik rozohnili, že vzali okolní tenkrát ještě dřevěné tribuny útokem a historické prameny hovoří o pořádném masakru. I proto byl vykopán po obvodu hluboký a široký (3x3 metry) vodní příkop Euripo, aby zvěř nezačala v rozporu s plány pořadatelů lovit přihlížející.

Ačkoli bylo možné circo napustit vodou, což se několikrát stalo, a následně se zde prováděly rekonstrukce námořních bitev - naumachiae, kde na lodích bojovali gladiátoři proti námořním zajatcům s trestem smrti, byly nejoblíbenější a nejproslulejší závody vozatajů se čtyřspřežím. Byly dokonce oblíbenější, než hry gladiátorů. Prví se zde odehrávaly právě v dobách etruských. Poté, co k závěru dne skončila práce dole v řeckém přístavu, se všichni odebrali jen o pár set metrů výše a… dováděli až do tmy :-)

Později se z toho stal opravdový sport, vozatajové bývali rozděleni do družstev podle barev. V závodu jezdilo až 12 jezdců se svými vozy a dvakrát dvěma koňmi, sedmkrát kolem cirku. Celková trasa měla necelých sedm kilometrů a uzavíraly se sázky.
Výše jsme psali o "svatyních", které později sloužily jako počítadla okruhů. Byly to spíše vysoké sloupy. Na jednom byly umístěny sošky delfínů na druhém vejce z kamene, velikosti hlavy. Podél sloupů směrem dolů ve výkrutu se nacházely spustě, kterými se odpočítávala - posunovala vejce nebo delfíni podle toho, kolik kol již bylo odjeto.

Traduje se, že poslední závod se v Circo Massimo (název odvozený nejen od velkých rozměrů, ale i od obrovské atmosféry) konal roku 549 našeho letopočtu. Vezmeme-li v úvahu, že první Ludi Romani se zde odehrávaly již za Tarquinia Prisca - prvního etruského krále Říma v 5.st.př.n.l, jsme u onoho tisíce let her!

Nic jiného takového na světě není!

Mimochodem, ty poslední hry zorganizoval barbar Totila, který Řím tři roky předtím zpustošil a zbavil témě všech obyvatel. O tom jsme psali nedávno.

V roce 1229 se na pravém konci při pohledu směrem k Palatinu, kde bylo několik chýší, zastavil na své první cestě do Říma sv.František s doprovodem a nějakou dobu zde i zůstal. Posléze a především za státu papežského se tu například popravovalo, třeba římští patrioti Monti a Tognetti na bývalém sportovišti přišli o hlavy. V sedmnáctém století zde byl mimo jiné i židovský hřbitov, poté římský plynojem, zvláštní stavba z trubek zadržující plyn pro potřeby (nejen) svícení ve městě. Circo v moderní historii "hostilo" i velkosklady s ovocem a zeleninou, které po pozdějším přestěhování zeleniny mimo centrum sloužily bezdomovcům a chudým. Na levé straně pak stály sklady pekáren Pantanella, před druhou válkou je odkoupilo město a otevřelo zde provizorní Museo di Roma e Ostiense, které bylo ale v roce 1943 zbouráno. Za války se zde připravoval proviant pro armádu…

Opětovné proudění vody, občasné povodně, nánosy, suťový odpad, to vše za staletí navršilo téměř deset metrů na původní závodní dráhu. Tak jako v celém pozdějším centru.

Dnes je "plácek" volný, poslední roky v části blíže Koloseu probíhají rekonstrukční práce, ale 90% plochy zeje prázdnotou a jen ona vyvýšenina, která dělila circo na dvě stejné dráhy, připomíná dobu dávnou zašlou. Pokud si však stoupnete na nejvyšší místo v okolí, ze kterého je nádherný výhled zleva doprava, k náměstíčku s památníkem G. Mazziniho, pochopíte monumentálnost slavného cirku. I val, na kterém budete stát a protější Palatin byly součástí této monstrózní scenérie. Mimochodem, stoje na onom náměstíčku Piazzale Ugo La Malfa, dříve Piazzale Romolo e Remo, budete mít jen 100 metrů za zády nejstarší římskou vyasfaltovanou silnici Via Clivo dei Publicii… a opravdu úchvatné rosárium, kde strávit jeden červnový den je jako projít rájem :-)

Máte-li "štěstí", užijete si na Circo Massimo třeba bujaré demonstrace odborářů, různé kulturní nebo sportovní akce, ale také koncerty typu Genesis a Lady Gaga, četné oslavy, jako byla ta obří po vítězství Itálie na MS ve fotbale v roce 2006. Já jsem si tu před dvěma měsíci užil nádhernou interaktivní expozici italské armády (k 150 letům sjednocení Itálie), expozici neuvěřitelných rozměrů, velmi dobré organizace a… s minimem příchozích. Několik tanků, bojových vrtulníků, nejmodernějších stíhaček, superrychlých člunů, které po moři honí pašeráky drog, bylo tu k vidění jediné Maserati s houkačkou a v uniformě Carabinieri, a celé sklady zbraní, střeliva a jiné zajímavé kousky výzbroje a výstroje. Vše se dalo prohlédnout i zevnitř, prolézt, popovídat si v extrémně milými specialisty a vyfotit se… třeba v kokpitu stíhačky. Také jsem viděl menší ponorky, děla, polní nemocnici i s nádhernou ošetřovatelkou a opravdu malé moře, na kterém se vojáci na plachetnicích plavili s dětmi návštěvníků (vítr dělaly obří fukary). Nechyběl ani bar a super caffé.

Jakoby se vrátila historie do zlatých časů Circa Massima.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama