Yankees u svatého Eustacha

2. ledna 2012 v 11:05 | SPQR
Že prsty do pusy nepatří, to mi říkávala babička kdykoli jsem se snažil naučit na ně pískat. A nejen ona. Něco jsem si z toho zapamatoval. O tom, že je vrcholně nevkusné strkat si na veřejnosti prsty do pusy a pokoušet se pískat, nás přesvědčila v době nedávné i dnešní exprezidentská vdova. Prý kdysi neunesla kritiku adresovanou choti při volbě hlavy státu ve Španělském sále Pražského hradu. A že to tehdy byla ostuda. Babiččino ponaučení platilo a platit nejspíše ještě nějakou dobu bude. Výjimku má jen jistá Bibiana z knihy Ivana Binara "Bibiana píská na prsty", ta může kdykoli a kdekoli :-)
O tom, že je nevhodné pískat na prsty během vánočního koncertu v bazilice Sant´Eustachio, jsem se minulý týden pokoušel přesvědčit jednoho amerického puberťáka - tedy jeho hamburgerovo-baseballového otce.


Jinak by to byly vzpomínky do jedné milé: dětský, majoritně holčičí sbor základní školy St. Vincent De Paul z texaského Houstnu a křesťanské sváteční písně v bazilice téměř dotýkající se Pantheonu. Navíc v kostele svatého, jehož příběh patřil ve středověku k nejpopulárnějším a nejrozšířenějším legendám, příběh Placida, bohatého a úspěšného generála Trajánových vojsk, který byl sice pohan, ale dobrota ho vedla k četným skutkům milosrdenství… a který po pozdějším přistoupení ke křesťanství přijal jméno, po němž je pojmenován nejen zmiňovaný kostel, ale i římská čtvrť.

Přesně za mnou sedící přibližně desetiletý Bill, přejmenovali jsme si ho provizorně na Kill Bill, měl z uvedeného svatostánku těžký kulturní šok a jeho otec jakbysmet. Nejdříve se jen tak nevinně pošťuchovali, až se s lavinovým efektem chvěly kostelní lavice v půlce domu Páně. Následovalo štrachání typu "pytlík s kukuřicí v multikině" a poté mladík imitoval chrápání starého alkoholika, čímž dával nejspíše ostentativně najevo, jak moc ho tato pro něj neznámá kultura nezajímá. Nebo se pletu a nepochopil jsem jeho osobitou a přímo z bránice prýštící hlasitou náklonnost k vrstevnicím, které na kůru pěly tklivé písně. To vše za pyšně spokojeného pohledu otce. Ani několikeré napomenutí nejbližších sousedů nepomohlo. Vrcholem pak bylo opakované hvízdnutí v závěru opravdu povedené sólové písně. Kill Bill se tvářil hrdinně, otec zpupně a ostatní? Škoda slov… odvahu ke (slovnímu) konfliktu jsem uprostřed koncertu a v kostele nenašel ani já. Úzy, pravidla a společenské zásady svazují především ty, kteří se jimi chtějí nechat svázat. Ti ostatní poté bezskrupulózně deklasují úplně vše… a lhostejno kde.

Inu, Amerika je bezesporu kolébkou mnoha zajímavých, objevných a nepostradatelných událostí či pojmů, namátkou mccarthismus, wrestling, affirmative action, fast food nebo Lady Gaga - to vše naši moderní společnost natolik "obohatilo", že se z toho bude ještě dlouho vzpamatovávat. Stejně, jako my z přítomnosti Kill Billa u svatého Eustacha.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 7:39 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

2 roma-eterna roma-eterna | 13. ledna 2012 v 8:46 | Reagovat

:-) jiste, diky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama